6. Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7. Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8. Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9. Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10. Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11. Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?