7. Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
8. Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
9. Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
10. Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
11. Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.
12. I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
13. Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
14. Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
15. Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
16. Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
17. Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.