11. Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12. Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13. Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14. Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15. Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16. Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17. Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18. Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19. Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20. Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21. Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22. Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23. Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.