5. V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6. Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7. Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8. Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9. Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10. A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11. Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12. Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13. Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14. Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15. Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16. Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17. Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18. Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.