2. Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
3. Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
4. Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
5. Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
6. Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
7. Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
8. Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
9. Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
10. Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
11. Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
12. Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
13. Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
14. Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
15. Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.