3. Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.
4. Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.
5. Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.
6. Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
7. Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
8. V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
9. Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.
10. Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
11. Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.