4. Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5. Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6. Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7. A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9. Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10. Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11. Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12. Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14. Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16. Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17. Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18. Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.