25. V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26. Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27. Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29. Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31. Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32. On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33. Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34. Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35. Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.