1. Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2. Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3. Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4. Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5. Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6. Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7. K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8. (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.