20. Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21. Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22. Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23. Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24. Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25. Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26. I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27. Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28. Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]