12. Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13. Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14. Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15. Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16. Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17. Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18. Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19. Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20. Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,