8. Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9. Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10. Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11. Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12. Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13. Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14. Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15. Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16. Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17. Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18. Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19. Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20. Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21. Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22. Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23. Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24. Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25. Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26. Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27. Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.