4. Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5. Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6. Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7. Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8. Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9. Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10. Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11. Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12. Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13. Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14. Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15. Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16. K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?