5. Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
6. Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
7. Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
8. Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
9. Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
10. Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
11. Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
12. Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
13. Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
14. Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
15. Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
16. Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
17. Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
18. Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
19. Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
20. Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.