15. Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16. Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17. Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18. Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19. Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.