18. A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19. A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20. Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21. A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22. Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23. Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24. Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25. Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.