11. Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12. Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13. Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14. Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15. Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16. Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17. Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18. A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19. A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20. Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21. A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22. Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23. Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24. Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25. Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26. Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.