1. I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, cožse nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.
2. Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasl oheň.
3. I nazval jméno místa toho Tabbera; nebo rozpálil se proti nim oheň Hospodinův.
4. Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli?
5. Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme dosti v Egyptě darmo jídali, na okurky a melouny, též na por, cibuli a česnek.
6. A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před očima svýma.
7. (Manna pak byla jako semeno koliandrové, a barva její jako barva bdelium.
8. I vycházíval lid, a sbírali a mleli žernovy, neb tloukli v moždířích, a smažili na pánvici, aneb koláče podpopelné dělali z ní; chut pak její byla jako chut nového oleje.
9. Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci, tedy sstupovala také i manna).