20. Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21. Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22. Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23. Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24. Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25. Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26. Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27. Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28. A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.