13. Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14. Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15. Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16. Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17. V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18. Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19. To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20. Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21. Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22. Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?