12. Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13. Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14. Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15. Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16. Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17. V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18. Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19. To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20. Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21. Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22. Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23. Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24. Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25. Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26. Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27. Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28. A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29. Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30. A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?