19. Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20. V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21. Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22. Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23. Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24. Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25. Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26. Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27. Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28. Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29. (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30. Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31. Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32. Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33. Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34. Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35. Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36. Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37. Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.