7. Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8. Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9. Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10. A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11. Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12. A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13. Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14. Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15. Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16. Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17. Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18. Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.