25. Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26. Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27. Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28. I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29. Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30. Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31. Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32. Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33. Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34. A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35. Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36. Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37. Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38. Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39. Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40. Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]