16. Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17. A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18. Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19. Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20. Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21. Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22. Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23. Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24. Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25. Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26. Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27. Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28. I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29. Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30. Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31. Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32. Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33. Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34. A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.