1. Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2. Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3. Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4. Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5. Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,