2. Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3. Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4. Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5. Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6. Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7. Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8. Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9. Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10. A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11. Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12. Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13. Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14. Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15. Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16. Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.