1. Tedy odpověděv Job, řekl:
2. Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3. Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4. Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5. Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6. Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7. Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8. Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9. Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10. Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11. Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12. Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13. Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14. Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15. Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16. Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17. Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18. Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19. V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.