8. Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.
9. Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.
10. Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.
11. Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.
12. Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?
13. Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.
14. Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
15. Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.
16. Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.
17. Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.
18. Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.
19. Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.
20. Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.
21. A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
22. Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.
23. Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.
24. Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?