1. Každý velekněz bývá vybírán z lidí, aby jako jejich zástupce přinášel Bohu dary a oběti za jejich hříchy.
2. Dovede být shovívavý k nevědomým a zbloudilým – vždyť i on sám podléhá slabosti,
3. a proto musí obětovat nejen za hříchy lidu, ale i za vlastní.
4. Tuto čest si nikdo nemůže přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh tak jako Árona.
5. Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým.“
6. A jak říká zase jinde: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“