36. Jednou jsem ve své svatosti přísahal – copak bych zklamal Davida?
37. Jeho potomstvo navěky potrvá, jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát,
38. bude jak měsíc upevněn navěky – ten věrný svědek v oblacích!“ séla
39. Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil, na svého pomazaného ses rozzuřil.
40. Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi, jeho korunu jsi na zem zahodil.
41. Všechny jeho hradby jsi prolomil, jeho opevnění jsi rozbořil.
42. Všichni kolemjdoucí jej drancují, svým sousedům je vydán k tupení!
43. Zvedl jsi pravici jeho nepřátel, rozveselil jsi všechny jeho soupeře.
44. Ostří jeho meče jsi otupil, nechtěls ho v boji podepřít.
45. Jeho nádheře jsi konec učinil, jeho trůn jsi k zemi povalil.
46. Dny jeho mládí jsi ukrátil, zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla
47. Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád? Musí tvá zuřivost jak oheň plát?
48. Jak krátký je můj život – vzpomeň si! K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi?