63. Jejich mladíky pohltil oheň, jejich pannám nezazněly písně svatební.
64. Jejich kněží tehdy padali mečem, jejich vdovy plakat nemohly.
65. Tehdy Pán procitl tak jako ze snu, jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
66. Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu, vydal je věčné pohaně!
67. Zavrhl sice Josefův stan, Efraimův kmen si nevybral,
68. Judův kmen ale vyvolil – horu Sion, kterou si oblíbil.
69. Svatyni jako nebesa si tam postavil a jako země, již upevnil navěky.
70. Vyvolil svého služebníka Davida, vzal ho od ovcí v ohradách.
71. Povolal ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, totiž Izrael, jeho dědictví.
72. On je pak pásl se srdcem oddaným, vodil je dovedností rukou svých.