34. Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli.
35. Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36. Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži.
37. Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní.
38. On však byl soucitný – nezahladil je a jejich viny stále odpouštěl. Svůj hněv často odvracel od nich, všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
39. Pamatoval na to, že jsou smrtelní, vánek, jenž odvane a už se nevrátí.
40. Kolikrát jen ho v poušti dráždili, jakou ho v pustině trápili bolestí!
41. Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!
42. Na jeho sílu nepamatovali, na den, kdy je vykoupil ze soužení.
43. Na den, kdy Egyptu dal svá znamení, na soanském poli když zázraky působil.
44. Jejich řeky tehdy ve krev obrátil, ze svých potoků se napít nemohli!
45. Mračno much poslal, aby je žraly, a také žáby, aby je hubily.
46. Jejich úrodu housenkám vydal, plod jejich práce kobylkám.
47. Kroupami jejich révu pobil, jejich fíkovníky zničil mráz.