28. Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola.
29. Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili.
30. Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých,
31. když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil!
32. Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům.
33. Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami.
34. Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli.
35. Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36. Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži.
37. Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní.
38. On však byl soucitný – nezahladil je a jejich viny stále odpouštěl. Svůj hněv často odvracel od nich, všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
39. Pamatoval na to, že jsou smrtelní, vánek, jenž odvane a už se nevrátí.
40. Kolikrát jen ho v poušti dráždili, jakou ho v pustině trápili bolestí!
41. Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!
42. Na jeho sílu nepamatovali, na den, kdy je vykoupil ze soužení.
43. Na den, kdy Egyptu dal svá znamení, na soanském poli když zázraky působil.
44. Jejich řeky tehdy ve krev obrátil, ze svých potoků se napít nemohli!