26. Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal.
27. Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře.
28. Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola.
29. Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili.
30. Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých,
31. když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil!
32. Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům.
33. Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami.
34. Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli.
35. Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36. Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži.
37. Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní.
38. On však byl soucitný – nezahladil je a jejich viny stále odpouštěl. Svůj hněv často odvracel od nich, všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
39. Pamatoval na to, že jsou smrtelní, vánek, jenž odvane a už se nevrátí.
40. Kolikrát jen ho v poušti dráždili, jakou ho v pustině trápili bolestí!
41. Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!
42. Na jeho sílu nepamatovali, na den, kdy je vykoupil ze soužení.