15. Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16. Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17. Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět:
18. Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě!
19. V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je!
20. Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21. Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala,
22. nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23. Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici.
24. Ty mě povedeš svými záměry a nakonec mě přijmeš do slávy.
25. Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi!
26. I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky!
27. Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí, skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
28. Mně je však nejlépe v Boží blízkosti; v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš – o všech tvých skutcích proto vyprávím!