11. když jim říkají: „Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12. Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13. Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
14. Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest.
15. Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16. Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17. Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět:
18. Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě!
19. V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je!