1. Žalm Asafův. Ano, Bůh je dobrý k Izraeli, k těm, kdo čisté srdce chovají!
2. Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily.
3. Začal jsem totiž závidět pyšným vida blahobyt ničemných:
4. Žádnou bolestí se netrápí, tělo mají vypasené, bez vady.
5. Lidské strádání sami neznají, běžnými bídami nejsou stiženi.
6. Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv, jak šatem se halí vlastní krutostí.
7. Oči se jim zalévají tučností, mají víc, než si lze představit.
8. Smějí se, když mluví o neštěstí, ve své povýšenosti hrozí násilím.
9. Svými ústy po nebi lapají, jazykem smýkají po zemi.
10. Jeho lid se proto hrne za nimi, řeči o hojnosti lačně hltají,
11. když jim říkají: „Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12. Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13. Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
14. Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest.
15. Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16. Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17. Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět:
18. Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě!