9. Pro vlastní bratry jsem jako cizí, pro děti své matky jsem cizincem.
10. Horlivost tvého domu mě totiž stravuje, padají na mě urážky tobě určené!
11. V slzách když jsem se trápil postem, měli pro mě jen posměšky.
12. Místo šatů když oblékal jsem pytel, skládali o mně říkanky.
13. Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně, opilci si o mně zpívali!
14. Já se však budu modlit k tobě, vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti. Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce, zachraň mě ve své věrnosti!
15. Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout, před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout jako před vodní hlubinou!
16. Ať mě nepřemůže vodní záplava, ať mě nepohltí její hlubina, kdyby se nade mnou propast zavřela!
17. Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky, v hojném svém soucitu na mě pohlédni.
18. Před svým služebníkem svou tvář neskrývej, je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě!
19. Přibliž se ke mně, vyprosti mě, vykup mě z moci nepřátel!
20. Ty přece víš o mém ponížení, o všech těch urážkách a posměšcích – všechny mé nepřátele máš přece na očích!
21. Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle, toužil jsem po soucitu, zbytečně, hledal jsem utěšitele, ale nenašel.
22. K jídlu mi dali okusit žluče, ocet mi dali pít, když žíznil jsem!
23. Jejich stůl ať se jim stane léčkou, jejich pastí a odplatou.
24. Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, jejich bedra sehni navždycky!
25. Vylij na ně své rozhněvání, plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.
26. Jejich příbytek ať zůstane pustý, v jejich stanech ať nikdo nebydlí!
27. Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují, baví se o bolesti tebou zraněných.