12. Jejich hroby jim budou věčnými domy, na věky věků jim budou obydlím, třebaže dříve vlastnili pozemky.
13. Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou, tak jako zvířata musí zahynout!
14. Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí, i ti, kdo obdivují jejich výroky. séla
15. Do hrobu zahnáni budou jak ovce, smrt bude nakonec jejich pastýřem! Ráno pak poctiví pošlapají je, když jejich tělo bude v hrobě hnít daleko od jejich slavných obydlí.
16. Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí, on mě vytrhne z jeho sevření! séla
17. Proto se nestrachuj, když někdo bohatne ani když jeho dům slavně vzmáhá se.
18. Až zemře, nic s sebou nepobere, jeho nádhera s ním dolů nepůjde.
19. Za svého života sám sobě dobrořečil: „Musí se uznat, že máš blahobyt!“
20. Musí však odejít za svými předky, světlo už nikdy nespatří.