14. U našich sousedů vydals nás potupě, všem okolo jsme k smíchu a zábavě.
15. Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy, aby nad námi lidé třásli hlavami.
16. Denně je přede mnou moje ostuda, moji tvář hanba pokrývá,
17. když slyším urážky a nadávky, když se mi nepřátelé mstí!
18. Když se nám to všechno dělo, nezapomněli jsme na tebe, nezradili jsme smlouvu tvou.
19. Naše srdce se jinam neodvrátilo, z tvé stezky nesešel náš krok.
20. Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů, halil jsi nás šerou temnotou!
21. Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli, jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
22. Cožpak by na to znalec tajemství srdce, cožpak by na to Bůh nepřišel?
23. Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli, mají nás za ovce k zabití!
24. Probuď se, Pane, proč ještě spíš? Procitni, nezaháněj nás navěky!
25. Proč ukrýváš svoji tvář, nedbáš na naši bídu, na útlak náš?