6. Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo, rány, jež páchnou a mokvají.
7. Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zármutku se potácím.
8. Mé slabiny jsou v jednom ohni, jediné zdravé místo mi v těle nezbylo.
9. Bezmocný jsem a tolik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srdce!
10. Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před tebou není utajen.
11. Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští.
12. Přátelé a drazí se mých ran štítí, moji příbuzní se drží vpovzdálí.
13. Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky, ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze, své lsti vymýšlejí každý den.
14. Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít.
15. Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16. V tebe, Hospodine, skládám naději – Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17. Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním!
18. Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí,
19. vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích!
20. Mých bezdůvodných soků je stále více, množí se počet mých zrádných nepřátel.