14. Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít.
15. Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16. V tebe, Hospodine, skládám naději – Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17. Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním!
18. Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí,
19. vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích!
20. Mých bezdůvodných soků je stále více, množí se počet mých zrádných nepřátel.
21. Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní, obviňují mě, když dobra držím se!
22. Neopouštěj mě, Hospodine, nevzdaluj se mi, Bože můj!
23. Pospěš mi na pomoc, Pane – má záchrano!