9. Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany.
10. Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!
11. Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě.
12. Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek!
13. Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína!
14. Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem.
15. Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
16. Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli!
17. Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy!
18. Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím.
19. Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří!
20. Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti.