13. Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám.
14. Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života!
15. Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“
16. Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!
17. Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě!
18. Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení!
19. Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně!
20. Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv!
21. Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky.
22. Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen.
23. Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem.
24. Milujte Hospodina všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají.
25. Buďte silní a v srdci stateční, všichni, jichž nadějí je Hospodin!