82. Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“
83. I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony.
84. Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš?
85. Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí.
86. Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi!
87. Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel.
88. Ve své lásce prosím obživ mě – svědectví tvých úst chci dodržet!
89. Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích.
90. Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává.
91. Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti.
92. Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení.
93. Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil!
94. Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla.
95. Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích.
96. Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce!
97. Jak velmi tvůj Zákon miluji – celý den o něm přemýšlím!
98. Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě.
99. Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích.