18. Vysoké hory patří kamzíkům, skály jsou útočištěm králíků.
19. Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval, i samo slunce ví, kdy má zapadat.
20. Přivádíš tmu a noc se rozhostí, spoustou zvěře se lesy zahemží.
21. Po své kořisti řvou tehdy lvi, aby tak Boha o pokrm žádali.
22. S východem slunce se vrací zpět, aby ulehli ve svých doupatech.
23. Za svým úkolem tehdy člověk vyráží, pracuje na něm, než se zešeří.