9. Ztratili jsme hodně času; minul už dokonce i Půst a další plavba by byla nebezpečná. Pavel je proto varoval:
10. „Pánové, podle mého by plavba skončila neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!“
11. Setník ale více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi než Pavlovým slovům.
12. Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina rozhodla, že odtud vyplují a pokusí se dorazit do Fénixu, kde by mohli přezimovat. Tento krétský přístav byl totiž obrácený k jihozápadu a severozápadu.
13. Když se zvedl lehký jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí. Zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty.
14. Od ostrova ale znenadání udeřil orkán zvaný Euroklydon
15. a opřel se do lodi. Ta mu nemohla čelit, a tak jsme se nechali unášet,
16. až jsme se dostali do závětří jednoho ostrůvku zvaného Kauda. Tam jsme s vypětím sil ovládli vlečný člun
17. a vytáhli ho na palubu. Lodníci pak stáhli loď lany, aby ji zpevnili. Ze strachu, aby nenarazili na Syrtskou mělčinu, spustili vlečnou kotvu a nechali se unášet dál.
18. Bouře námi zmítala tak prudce, že jsme druhého dne začali vyhazovat náklad.
19. Třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili lodní výbavu.
20. Bouře nepřestávala zuřit ani po mnoha dnech. Nebylo vidět slunce ani hvězdy, až se nakonec ztrácela všechna naděje, že se zachráníme.
21. Když už dlouho ani nemohli jíst, Pavel se postavil doprostřed a řekl: „Pánové, měli jste mě poslechnout. Kdybychom nevypluli z Kréty, ušetřili bychom si toto neštěstí a škodu.
22. Teď vás ale vyzývám, abyste se vzchopili. I když bude loď zničena, nikdo z vás nepřijde o život.
23. Dnes v noci mě navštívil anděl toho Boha, jemuž patřím a sloužím, a
24. řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, dostaneš se před císaře. A hle, Bůh se z dobroty k tobě rozhodl zachovat všechny, kdo se plaví s tebou.‘