33. Před svítáním Pavel všechny vyzýval, aby pojedli: „Dnes je to čtrnáct dní, co samou úzkostí nic nejíte.
34. Proto vás prosím, v zájmu své záchrany něco snězte; nikdo z vás nepřijde ani o vlásek!“
35. Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, lámal a začal jíst.
36. Všechny to povzbudilo a něco pojedli.
37. (Na lodi nás bylo celkem 276 osob.)
38. Posilněni jídlem pak sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.
39. Konečně se rozednilo. Nemohli tu zem poznat, ale viděli jakousi zátoku s plochým břehem. Na ten se chtěli pokusit s lodí najet.
40. Odsekli kotvy a nechali je v moři. Uvolnili také provazy u kormidel, přední plachtu napnuli do větru a pustili se ke břehu.
41. V mořské úžině však loď najela na mělčinu. Příď pevně uvízla a nemohla se pohnout, zatímco záď se tříštila pod náporem vln.
42. Vojáci se rozhodli pobít vězně, aby některý neuplaval a neunikl.
43. Setník jim ale v tom úmyslu zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Nařídil, aby ti, kdo umí plavat, vyskočili první a dostali se ke břehu.
44. Ostatní je měli následovat na prknech nebo jiných troskách lodi. Tak se nakonec všichni v pořádku dostali na břeh.