15. Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
16. Zvedni se však a stůj. Ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu.
17. Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě posílám,
18. abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘
19. A tak jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění.
20. Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání.
21. To je důvod, proč se mě Židé v chrámu chopili a pokoušeli se mě zabít.
22. Díky Boží pomoci, kterou až dodnes zakouším, tu však stojím a vydávám svědectví malému i velkému. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš:
23. že Mesiáš má trpět, jako první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům.“
24. Festus však Pavlovu obhajobu přerušil: „Pavle, ty šílíš!“ vykřikl. „Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!“
25. „Nešílím, vznešený Feste,“ odpověděl Pavel. „Má slova jsou pravdivá a rozumná.
26. Král, před nímž tak otevřeně mluvím, těm věcem dobře rozumí. Jsem si jist, že mu nic z toho neuniklo, neboť se to nedělo někde v ústraní.